Zvažujete první návštěvu centra asistované reprodukce (CAR) a nevíte, co vás čeká? Pro představu jsou níže uvedeny základní diagnostické metody. Liší se v míře bolestivosti a v tom, zda vyžadují hospitalizaci či nikoli.
Pár vyšetřovaný pro sterilitu je nejdříve podroben anamnestickému rozhovoru, kdy jsou zjišťovány poměrně podrobné informace – mezi nimi např. podrobné údaje o menstruačním cyklu. Frekvenci pohlavního styku, změny ve frekvenci styku od doby, co se snaží o početí a podrobné informace o načasování pohlavního styku zejména s důrazem, zda je styk uskutečňován také v období ovulace.
Základní metodou vyšetření muže je odběr spermatu. Je prováděn v CAR pomocí masturbace po 3-5 denní sexuální zdrženlivosti. Vyšetření spermatu a stanovení spermiogramu probíhá v laboratoři (Meniru, 2001). Další možné metody vyšetření jsou fyzikální vyšetření genitálu, hormonální vyšetření, bakteriologické vyšetření a genetické vyšetření v případě primární azoospermie (Řežábek, 2002).
Cílem vyšetření ženy je primárně zjistit, zda dozrávají vajíčka, zda je průchodný hlen děložního hrdla a zda jsou průchodné vejcovody. Dozrávání vajíček se zjišťuje určením hormonálních hladin z moči nebo krve odběrem ze žíly. Kontrola dozrávání folikulu se provádí pomocí ultrazvukové sondy zavedené do pochvy. Tato procedura má charakter běžného gynekologického vyšetření a není pokládána za nijak zvlášť nepříjemnou či bolestivou. Průchodnost děložního hlenu se zjišťuje odebráním vzorku hlenu z děložního hrdla v rozmezí zpravidla 3 − 15 hodin po pohlavním styku. Při vyšetření je zjišťována přítomnost pohyblivých spermií v hlenu. Odběr se provádí injekční stříkačkou bez jehly a ani tato metoda není pociťována pacientkami jako zvlášť nepříjemná. Průchodnost vejcovodů je možné zjistit metodou zvanou kymoinsuflace, kdy se do dělohy vhání plyn kysličník uhličitý a lékař hodnotí průchodnost plynu vejcovody. Celý zákrok trvá přibližně tři až pět minut a provádí se ambulantně. Zákrok je považován za nepříjemný, nevyžaduje však narkózu. Podrobnou metodou je hysterosalingografie, kdy jsou děloha a vejcovody naplňovány tekutinou, jejíž pohyb a rozložení je možné sledovat pomocí rentgenu. Vyžaduje jeden až dva dny hospitalizace. Tento způsob vyšetření je pro ženu bolestivější, dnes se již příliš nepoužívá (Řežábek, 2008). Pro kompletní vyšetření průchodnosti vejcovodů i ostatních orgánů dutiny břišní s možností provést léčebný operační zákrok je používána metoda laparoskopie. Toto je operační zákrok, který vyžaduje pobyt v nemocnici a celkovou narkózu, což jsou její nevýhody (Řežábek, 2002).
Literatura:
Meniru, G. I. (2001). Cambridge guide to infertility management and assisted reproduction. Cambridge: Cambridge University Press.
Řežábek, K. (2002). Vyšetření pro sterilitu. Moderní Gynekologie a porodnictví, 11(4), 512–523. Praha: Levret.
Řežábek, K. (2008). Léčba neplodnosti (4. aktual. vyd.). Praha: Grada.